Cílem stagingu je dosažení co nejpřesnější informace o rozsahu onemocnění. Základním kritériem pro určení stádia onemocnění je klasifikace anatomického rozsahu onemocnění, který je určen klinicky a podle možností i histopatologicky. K optimálnímu popisu stádia onemocnění je používán klasifikační systém, který je použitelný pro všechny anatomické lokalizace a je doplnitelný o informace získané chirurgickým výkonem a histopatologickým vyšetřením. Hrubé členění v každé klasifikaci rozlišuje časná a pokročilá stádia onemocnění. Konkrétní hranice mezi časným a pokročilým stádiem je stanovena u jednotlivých nádorů, obvykle jsou za časná stádia považována stádium I a II a za pokročilé stádium III a IV.
Aktuálně jsou používány nezávisle na sobě 2 klasifikační systémy: systém TNM (vytvořený Union Internationale Contre Ie Cancer – UICC) a systém FIGO (vytvořený Fédération Internationale de Gynécologie et d´Obstétrique), které jsou však definované tak, aby si vzájemně odpovídaly. Obě klasifikace jsou pravidelně revidovány a upravovány. Obecná pravidla pro klasifikaci jsou pro oba systémy identická. Stádium onemocnění je po celou dobu života pacientky neměnné, není korigováno ani v případě generalizace nebo recidivy onemocnění. Součástí informace o stádiu onemocnění – stagingu – je i informace o stupni diferenciace tumoru – gradingu (G), který dále ovlivňuje management nádoru. Klasifikace buď není schopna posoudit stupeň diferenciace (GX) nebo rozlišuje dobře (G1), středně (G2) a špatně diferencovaný resp. nediferencovaný nádor (G3). U sarkomů je grading modifikován na nízký stupeň diferenciace (low grade – LG) a vysoký stupeň diferenciace (high grade – HG).